Humanity, for the God’s sake, humanity!

Zápočet z informatiky mám úspěšně za sebou.

😀

Totiž, byla to největší komedie. Asi deset minut před tím, než jsem tam měla jít, jsem zjistila, že jsem tak nějak přeskočila téma “základy pravděpodobnosti, statistika”. To jsme probírali na gymplu, ve třeťáku, na nižší matice. Nepamatuju si bohužel nic dalšího, než že jsme to probírali. Klasika. Soustředila jsem se tudíž na to, aby se mě nikdo na nic takového neptal. …

Ta zkouška probíhá tak, že jde člověk na “rozstřel”, kde dostane asi tři otázky z různých témat. Pokud je zvládne zodpovědět, pokračuje k praktickému úkolu – nějaká úloha v Excelu, databáze, úprava obrazu .. –  a pokud zvládne i to, dostane nějaké téma, o kterém má mluvit víc do hloubky.

Vešla jsem do místnosti a narazila na bytost podobnou žábě. Naštvané žábě. Žába pravila, že se mám posadit a že začneme. Kromě žáby byl přítomen ještě mladý pomocník, rozstřel se podobal výslechu, naprosto jasně rozdělené role, hodný a zlý polda. Přestože se dvě otázky ze tří vztahovaly ke statistice, nějak jsem je okecala a hodný polda se za mě přimluvil. 😀 (Ne každý měl to štěstí, kamarádka, co šla po mně, se přes žábu nedostala.) Tak jsem vyfasovala zadání praktického úkolu a svoje závěrečné téma – “Základy pravděpodobnosti, statistika”. Musela jsem se smát.

Usedla jsem k počítači, že se alespoň pokusím udělat tu praktickou část. Na první pohled se nezdála tak komplikovaná, Excel, grafy .. ovšem když jsem se do toho pustila, první vzorec, který jsem naťukala – a jediný, kterým jsem si byla víceméně jistá – mi házel chybu. Nestihla jsem ani začít pátrat, kde jsem se jí dopustila, když mě z mého místa odsunul starý známý mrzutý docent Špunda. To je ten pán, který nám na začátku semestru vykládal o životních hodnotách, vztazích a o tom, co je v životě skutečně důležité, ten, po jehož přednášce jsme odcházeli z posluchárny naprosto zdrcení tíhou osudu mediků – že totiž nebudeme mít příštích deset let čas žít normální život a že jsme v podstatě ztracené existence.

Pan docent mě tedy odsunul od počítače se slovy, že bych ten úkol jistě nějak zvládla. Potom mu pohled sklouznul na tu chybovou hlášku, na okamžik zaváhal, pak zopakoval, že bych si určitě poradila a vypnul Excel, aniž by mi tu práci uložil. 😀 Prohlídnul si moje téma závěrečného povídání a pronesl, že ho to ale vůbec nezajímá. ( 😀 ) Začal se proto ptát, tu a tam, na všechno. Na to, co je vlastně internet. Jak funguje emailová schránka, jak mezi sebou počítače komunikují, jak fungují vyhledávače, jaký je rozdíl mezi WWW a internetem…trvalo to snad hodinu. Vždycky jsem mu velmi zmateně začala odpovídat, on zareagoval naprosto zděšeně, (“Co to melete, ženská?” “Boha, vy jste ťunťa, vždyť to vůbec neříkáte pravdu.” “Tak to jsem radši neslyšel.”), a změnil téma. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli to spěje ke zdárnému konci, vlastně jsem si spíš nebyla jistá, jestli mě nechá žít, za ty věci, které jsem mu tvrdila. 😀 Ukázalo se ale, že když ho poslouchám, lehce se usmívám a přikyvuju, chápe to tak, že teď už to vím a že jsem jen potřebovala trochu upřesnit, co ty definice vlastně znamenají. 😀 Pak přišly záludnější dotazy. “Kdybyste byla náměstek a hrozila epidemie, zakázala byste návštěvy?” Prvně jsem nevěděla, jaké přesně návštěvy má na mysli. Odtušila jsem, že bych si to jako náměstek dobře rozmyslela a po jeho bouřlivé reakci jsem pochopila, že jde o návštěvy nemocných v nemocnici a že správná odpověď byla “Rozhodně nezákazala.” Příště. 😀 Nakonec si prohlídnul můj index, zajímal se, proč se mi nedaří anatomie a jaké mám ještě plány, zapsal mi B a odešel se občerstvit. Miracle occured. 😀 Fakt jsem nestíhala.

Díky bohu za to. Fakt jsem se potřebovala přesvědčit o tom, že mě zcela neopustila schopnost studovat tuhle školu. 😀 Můj výkon tam sice nebyl úplně suverénní (.. 😀 ), ale béčko je doma, z krku, víc jsem si nepřála. 🙂

Hned po zápočtu jsem šla plavat, připadala jsem si děsně sportovně a vyčistila si tak hlavu. Pak jsme se zase sešly se Zuzkou a zase se opily, trochu. Resp. byla jsem po cestě domů v mnohem lepším stavu než minule, ale dnes mě bolela hlava o to víc. 😀 Tím spadnul můj plán jít na brusle, bylo šíleně dusno a vedro a mě bylo tak rozlámaně, že jsem ani nevěřila, že si zvládnu zabalit na tu Benátskou. Snad jsem to nějak zvládla, no, zjistím asi až na mséítě, co takový festival obnáší.

Votočvohoz je super stránka. Všechny věci, které jsem si od místních prodávajících objednala, jsou boží. Od bot, přes kalhoty, trička, sako. Sako! ❤ Dnes mi přišlo. Je prostě úplně super! Vezmu si ho do Holandska. 🙂

Advertisements

~ by zuuuz on July 26, 2012.

One Response to “Humanity, for the God’s sake, humanity!”

  1. Co? 😀 Co to je proboha za zkousku?? 😀 Z toho jak to pises, to vypada, ze prakticky nemelo cenu se na to teda ani nijak pripravovat? 😀

    Sako husty! Jen bacha, jedes na vesnici! :DD A Holandanky se moc nefinti. Ja si se svejma sukynkama pripadam jako vycnivajici vrchol elegance. 🙂

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

 
%d bloggers like this: