Girls Just Wanna Have Fun

Když je člověk v jednom kole, a to se najednou zastaví, je to docela šok. 😀 Tenhle týden mi připadá neskutečně dlouhý, to, co se stalo v pondělí se mi zdá vzdálené aspoň měsíc. Tedy – v pondělí jsem se sešla s tou Zuzkou, v úterý byla na cateringu. To stojí za zastavení, protože to byla asi jedna z nejhorších – pocitově – akcí, na kterých jsem byla. 😀 Už od první chvíle bylo něco špatně, přestože jsem dorazila půl hodiny před tím, než jsem měla, takže jsem vlastně půl hodiny dělala zadarmo. Špatně narovnané ubrusy, špatně srovnaný cukr (!), nic se nějak nestíhalo, šéfové podráždění. Částečně i proto, že jsem byla takhle na akci po strašné době mě to hrozně zničilo, nemohla jsem druhý den pomalu uzvednout sklenici a vyjít do schodů. Takže jsem byla docela ráda, že plánovaný meeting s tím..člověkem.. ( 😀 nějak se pořád nemůžu rozhodnout, jakým titulem bych ho měla označovat), byl odložen na pátek.

Do Prahy jsem ale stejně jela, vyzvednout lístky na Benátskou a zařídit si pojištění. (Takhle to zní jako záležitost na hodinku, ale je třeba brát v úvahu, že jsem neměla tušení, kde že je v Praze vlastně prodejní místo TicketPortálu a ani v pojišťovně jsem dosud nebyla.) Cítila jsem neodbytnou potřebu vzít si podpatky, což byl po práci čistý masochismus, ale úspěšně jsem na nich absolvovala celý výlet a nebylo to nakonec tak strašný. 😀 A protože Praha je svůdná, koupila jsem si plavky, nevím přesně na co, když je tady těch příjemných 15 stupňů, ale nemohla jsem odolat. Taky jsem si koupila takovou plavě zrzavou barvu na vlasy, protože potřebuju zkusit být aspoň trochu zrzka a obarvila jsem si z posledních sil vlasy. V mezičase jsem se zabývala myšlenkami na to, co si vezmu v pátek na sebe. 😀 To byla středa.

Ve čtvrtek jsem se probudila přesně s náladou na to zůstat v posteli celý život. Leč práce volá. Dala jsem se nějak dohromady s předsevzetím, že dnes vykročím správným tácem a budu zaměstnanec měsíce. Pak jsem si taky řekla, že se ale zase nechci nějak moc strhnout, protože pátek je blízko ( 😀 ), takže došlo ke kompromisu.

Pátek. Přinesl mi hned několik poznatků. Třeba že samodržící punčochy jsou perfektní vynález do okamžiku, kdy člověk cestou na nádraží zjistí, že se jeho sukně sune každým krokem výš k pasu a schody jsou prostě tabu. Taková drobnost mi samozřejmě nemohla zkazit ten milý večer, ale.. good to know. 😀 Další věc – přestože se moje stříbrné hodinky nehodí k řadě mých starozlatých a jiných doplňků, je s výhodou je nosit. Protože být s někým jiným a někde jinde, mohlo by se dost snadno stát, že bych trávila noc v Praze, neznámo na kterém nádraží přesně, a to bych nemusela přežít. (“Budem to hrozně hlídat, aby ti to neujelo.” “Jo, to musíme.” …. “Hm, no, tak spíš v mým studentským bytě.” :D) Tak jsem byla transportována kamsi za Černý Most, ne do bytu, nýbrž do řadového domku, obývaného mým.. (zase :D) doprovodem a jeho kamarádem, když je to zrovna moc nebere doma. Tihle Golden Kids.. nicméně velké vesmírné díky. 😀 Ani by to nebyl žádný problém, kdybych ovšem na druhý den kolem poledního neměla domluvené zase ty Holanďany, se kterými jsem se vážně nechtěla setkat v těch punčochách a sukni a líčením až za ušima, (v tom domě jsem prostě neobjevila jedinou použitelnou věc, kterou bych se mohla odlíčit, takže jsem to nechala jen na sprše a MÝDLE a čekala, kdy se mis loupne ksicht 😀 ), takže jsem jela na otočku domů, asi za dvacet minut jsem se umyla, nalíčila, převlíkla, zabalila nejnutnější a byla děsně ready a hladová.V Praze mi ovšem nejel vlak, tak jsem si koupila kraťasy ve slevě a hned jsem si je vzala na sebe.

S Holanďanama byla sranda, nakonec. Ani já, ani kamarádka jsme se na ně nijak zvlášť netěšily, byly jsme přesvědčené, že si naprosto nemáme co říct a bude to vrcholně trapný a vysilující odpoledne, a ze začátku to tak skutečně vypadalo, ale pak to bylo super. Jeli jsme na Prosek na bobovou dráhu, já jsem nakonec nesebrala odvahu jet sama, protože k tomu prostě nemám důvěru, ale ve dvou jsme se projely slušně a kluky to taky bavilo, takže všechno v cajku. 😀 Pak jsme se vrátili do centra, pozvali nás na večeři, (byli vůbec hrozně roztomilí. Pamatuju si je jako ty patnáctiletý ucha a teď to přijelo, mělo to dva metry, fousy a chovalo se to jako gentlemani. :D), pak jsme tak jako bloumali po Příkopech, protože už nebyl na nic čas a rozloučili se. Bylo to fakt fajn. Jediná trochu nešťastná událost – rozbila jsem si sluneční brýle, moje nejoblíbenější. Rest in piece. A taky mi byla strašně zima, protože navzdory vedru dopoledne to odpoledne vůbec na kraťasy – ani na nové ze slevy – nebylo.

To jsme my s kamarádkou, když nás na bobu vytahovali nahoru.

A dneska přijedou naši s Aishou. Ajšíneček! Těším se na ni, na koblížka. Učím se informatiku, ve středu dělám zápočet. The most annoying thing ever. Doufám, že se toho zbavim.

Advertisements

~ by zuuuz on July 22, 2012.

2 Responses to “Girls Just Wanna Have Fun”

  1. Podle me Ti tmavy vlasy slusi vic…

  2. Mamka říká taky. Tak dám na vás. Ale chtělo to vyzkoušet, znáš to. 😀

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

 
%d bloggers like this: