Water everywhere

•June 3, 2013 • Leave a Comment

Zase záplavy. Dnes jsem absolvovala tříhodinovou cestu do školy, protože 1. Lékařská fakulta UK byla snad jediná, která fungovala normálně, Všude jinde – na přírodovědě, na právech, na fildě – byůl zrušen provoz, (včetně přijímaček, zkoušek a státnic), protože doprava zkolabovala, a protože je potencionálně nebezpečné do postižených oblastí jezdit. Medici můžou chcípnout, ovšem. Takže jsem jela psát zápočtový test, cestou jsem koukala z okna vlaku s otevřenou pusou a mrazením v zádech, protože co jsem viděla, to byla fakt síla. Živel. Co člověk nadělá. Takže jsem ráda, že už jsem zase doma.

V okolních městech a vesnicích živě probíhá evakuace, tak doufám, že nám se to nakonec přece vyhne. Ale dobrá zpráva je, že želvy, tapíři a jiní osadníci Zoo, kterým to dlouho trvá, byli evykuováni s předstihem a jsou již v bezpečí. 🙂 Nemůžu se ubránit úsměvu, když si představuju evakuaci želvy. 😀

No, všude mokro, bahno, deprese, tak jsem si musela zpříjemnit život. Chňo, chňo. :))

7725220

Advertisements

..and she turned water into wine.

•May 29, 2013 • Leave a Comment

Juchů! Nesmím se nechat strhnout pocitem, že jsem mega – boss, ale ..to byla jízda. Na zkoušce jsem strávila příjemných 6 hodin – test začal od dvou, v 19.53 jsem opouštěla ústav, takže ho nějakou dobu nechci ani vidět, ale…aspoň to stálo za to.

851559_641023119246633_1516572202_n

 

Vstupní test jsem napsala ještě s malou bodovou rezervou, ačkoli z něj muselo naprosto jasně vyplynout, které kapitolky biochemie jsem se rozhodla přeskočit. A nebylo jich úplně málo, tentokrát, poníženě přiznávám. Z těch 136 otázek jsem sice aspoň jednou viděla všechny, ale stylem “fosforibosyldifosfátsyntháza, hydroxymethylglutaryl-koenzym A-reduktáza? Nah.” ..říkala jsem si, že se radši naučím pořádně něco jinýho. Odvážný. V tom testu se to projevilo. 😀  No. Pak jsme si losovali, k jakému zkoušejícímu půjdeme. Byl to předtermín, takže jich bylo jen 5. 3 hodní a 2..ne tak hodní. Aspoň jak se tradovalo.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Takže ke komu jsem šla? 😀 Samozřejmě k jednomu z těch dvou. Povídalo se, že se ptají na všechno všecičko, že je nezajímá jen to, co si člověk vytáhnul, ale jak to má propojený se vším ostatním atd atd. No. Trochu sucho v puse, ale říkala jsem si, že už jsem kolikrát šla k někomu “špatnému” a nebylo to vůbec tak hrozný. (To je mojí aurou, pozn. red.) Když nás ale asistent odváděl k pracovně zkoušejícího a utrousil poznámku, že teda být námi, šel by radši ke komukoli jinému, moc nám to nepřidalo. 😀 Navíc mě dorazilo, když jsem v pánovi v letech, který vyrazil ze dveří jak tornádo, poznala člověka, před kterým jsem ještě před půl hodinou na chodbě pronášela peprné výroky o tom, jak nic neumím a jestli si vytáhnu nějak debilní puriny nebo pyrimidiny, tak s tím praštím a půjdu…prima. 😀 Nějak jsem si ho na té chodbě nevšímala, v té chvíli. 😀 Ale nevadí, nevadí, nenechme se rozložit. 😀 První šel na řadu nějakej kluk a když ani po 2 HODINÁCH nevyšel, došlo nám, že to dnes bude nadýl. 😀 Tak jsem se pak už cpala, abych šla na řadu třetí, což většinou nedělám, ale to se fakt nedalo. Vytáhla jsem si blbý otázky. Fakt. Jakože..naštěstí teda takový, který jsem viděla. Ale debilní. Hodně ošklivých vzorců a názvů, do toho pár matematických vzorců a pak jeden seznam (vitaminy rozpustné ve vodě. Ani jsem se nenamáhala si je projít, protože jsem si říkala, že je vymyslím. Silly girl. :D)

No, session jsme zahájili matematikou. Bomba. “No, tak mi odstraňte ten logaritmus a upravte to, jak by to vypadalo v těle!” …Eh. No. Tož jsem se snažila a nakonec jsem to upravila, jak to bylo v těle. To ho viditelně potěšilo, protože když chtěl v podstatě podobnou věc po mojí předchůdkyni, vzdala to. To já ne. This is Sparta. 😀 Druhá otázka byly ošklivé vzorce a názvy. Vzpomněla jsem si asi na šest ze třiceti a na přípravě jsem si řekla, že to risknu a budu prostě mluvit o tom, jak to probíhá obecně a vypíchnu základy a že se po mně třeba ani žádná přeměna 17 – alfa – dehydroepiandrosteronu na jakousi jinou sračku chtít nebude. 😀 Jako…chtěl toho po mně trochu víc, než bylo příjemný, ale rozumně a když už jsem se teda pustila do popisu tý jediný přeměny, kterou jsem znala (cholesterol na testosteron), pravil, že si k tomu otevře učebnici, protože si to taky moc nepamatuje. Sympa.

No, vitaminy, to byla trošku ostuda. Bohužel jsem si u B-komplexu nepamatovala, jestli je riboflavin B3 nebo B6 nebo B-cokoli, tak jsem to opět neříkala a jejich účinek jsem tak nějak shrnula do jedný věty, protože jsem si opět nepamatovala, co jednotlivej dělá – beri-beri? To bylo tak jediný. O jejich chemický struktuře jsem toho taky věděla prachmálo, ale vypadalo to, že to je opět otázka, která pana zkoušejícího moc neuspokojuje, takže jsem se přesunuli k té poslední. (Tahají se 4 otázky ze čtyř okruhů biochemie. 🙂 ) Poslední okruh je genetika, z níž jsem v zimě dostala Áčko. 😀 No, nevypadalo to na to. Už během přípravy jsem věděla, že cosi okecávám, sáhodlouze, ale že si nemůžu vybavit ten jeden hlavní systém, který je tam zásadní. Takže problém. Ale zasáhla boží moc a vybavilo se mi to ne na přípravě, ale přesně ve chvíli, kdy se mě na to pan zkoušející zeptal. On byl teda boží sám o sobě, celou dobu mu koukalo z očí, že je mu úplně jasný, že se to snažím okecat, protože si nemůžu vzpomenout a podezřívám ho, že si to docela užíval, jak se tam svíjím. 😀 Ale hlavně se mě ptal na věci okolo, aby zjistil, jestli to mám propojený s různou další problematikou, takže pověsti nelhaly. Ale když viděl, že člověk přemýšlí a něco nakonec vymyslí, byl příjemnej, nebyla jsem nijak zvlášť nervózní, nebyl žádnej hnusnej i když jsem si nevzpomněla nebo řekla něco špatně. Což je teda téměř ve fázovým kontrastu s tím, co říkaly ostatní holky – prý byl strašnej, nepříjemnej, prý říkal, že to je hrozný, jaktože to nemůžou vymyslet a tak. Takže bych řekla, že se u něj prostě měli líp lidi jako já, kteří si sice nepamatovali ty hrůzonázvy, ale zase přece jenom trochu chápali podstatu těch dějů. Tím nechci říct, že je jeden z těch přístupů lepší, to asi ne, u jinýho zkoušejícího bych na to asi dojela, ale zrovna u něj to hrálo v můj prospěch. Takže po hodině a půl, co mě zkoušel, se mě zeptal, jestli chci nějakou doplňující otázku. Že to mám mezi A a B, že mu přijde, že mam fajn rozhled, tak jak chci. A já, vyčerpanec, řekla, že děkuju, ale radši už bych šla domů, že toho mám už nad hlavu, po šesti hodinách. Tak mi popřál štěstí a šla jsem. 🙂

Teď zpětně si říkám, že jsem to možná mohla zkusit, přece jen, aspoň bych si podržela šanci na prospěchový stipko, ale zase…tři zkoušky přede mnou, z toho ta jedna děsná děsivá, takže..se asi nic nestalo. A aspoň jsem stihla dojet na rozlučku kamarádky, co jede na půl roku do Emeriky. 🙂

Tak jsem se odměnila. Za 60Kč i s poštou, od Avonu, neberte to. 😀

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Teď za pět dní dělám zápočet z předmětu, o kterým nevím ani k jakému patří ústavu, protože přednášky byly od 7.15 a to jsem prostě nezvládla. 😀 Tak jsem zvědavá. A pak za měsíc…fyziologie. Strašák numero duo. A pak ošetřovatelství a praxe v Nemocnici Na Homolce. Jupíjej, to bude zas v alejích mrtvol. 😀

Ajšínek byl z toho učení taky celej tumpachovej.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Iron rules

•May 22, 2013 • 2 Comments

Whooa, to to letí, že. Mohlo mě napadnout, že se vrátíme ke svému blogu úderem letního zkouškového. 😀 Tedy – technicky ještě nezačalo, ale vzhledem k tomu, že se připravuju na předtermín, beru to už jako hotovou věc.

Here’s the deal. Dneska se mi zázračně úžasně neuvěřitelně podařilo udělat zápočet z fyziologie, který jsem v zimním semestru musela opakovat po tom, co jsem se na něj učila asi týden. V letním semestru jsem se na něj učila celé příjemné tři hodiny a mám lepší skóre než v zimě. Nepochopíš. Nicméně beru všema deseti. Odměnila jsem se novým blokem a gelovkami, abychs i mohla vypracovávat další otázky z chemie hezky stylově, když už jsem tak tvrdě pozadu. 😀

Noo, jenže blok není až taká motivace, víme. Mám pocit, že jsem genius, tím pádem bych rozhodně měla mít právo na šlofíka a prokrastinaci. Jenže zkoušku mám již za pět dní a nic takovýho..no. Děj se vůle boží, jdu se učit, ať si boží vůle myslí, že makám.

D. bude mít brzy přijímačky. Všichni se již těšíme. Ale myslím, že má pocit, že se ho od medicíny snažím odradit tím, jak popisuju ty hrůzy, co se mi s železnou pravidelností dějou. No, nesnažím, mám na práci jinej byznys. 😀

Zde aktuální foto. Bez ofiny. Pořád jsem z toho trochu amazed. Jde o to, že se už čtyři měsíce marně snažím objednat ke kadeřnici. Když jsem konečně vyšťourala svůj volný termín, musela jsem se rozhodnout, jestli půjdu radši ke kadeřnici, nebo k zubaři. Takže zubař. AchJO!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Sophomore year.

•October 18, 2012 • 1 Comment

Tak to zase začalo, ve velkém stylu, jak jinak.  Chodím do školy 18 dní a mám pocit, že na roadtripu jsme byli tak před čtvrt rokem. A opravdu to strašně letí, vždyť za chvíli jsou Vánoce! Ani nemám promyšlené, co bych chtěla já, natož co budu kupovat ostatním. 😀 Ale k věci.

Před začátkem školy a v prvním týdnu jsem stihla obnovit svůj společenský život, který byl zásahem anatomie silně ochromen. Díky prohibici jsem ochutnala nové .. “nápoje”, ke kterým se zaručeně nebudu vracet, provedla pod jejich vlivem několik věcí, na které nejsem příliš pyšná a..beru to jako zasvěcení do dalších dvou semestrů odříkání. 😀 No, teď v pondělí máme další akci, ale po ní jdeme normálně do školy, na 7.15, takže to beru jako náš vlastní risk a vlastní zodpovědnost. (Zažijeme to jednou a příště si akce přes rok asi docela rozmyslíme. :D)

Měla bych si zase zvyknout na režim. Dvakrát až třikrát týdně vstávám kolem pátý, tortura, a pořád něco jím, protože mám pocit, že potřebuju energii.

Včera jsem byla poprvé v životě v sauně v Kralupech. Tedy infrasauně, abych byla přesná. A bylo to fajn, budeme chodit s kamarádkou pravidelně! Akorát jsem teda po skončení vypadala jako humr v rozkladu. Ale nějak mi to nevadilo, jak do Kralup už nejezdím, přijde mi, že mě tam klidně můžou všichni vidět a.. what the hell. 🙂

 

Dokumentace – moc fotek nemám, protože nějak není čas ani síla fotit:

Oslava dvacetin kamarádek

 

Moje nejoblíbenější fotka z výstavy World Press Photo

 

Roadtrip!

•September 25, 2012 • Leave a Comment

Protože jsme si chtěli zpříjemnit ještě těch posledních pár dní volna, co nám zbývá. Většinu organizace jsme zvládli za pochodu, o všem jsme se začali domlouvat dva dny předem a všichni jsme měli i mimo to dost co zařizovat, ale všechno se krásně zvládlo, všechno vyšlo podle očekávání nebo líp. 🙂

Vyjeli jsme na noc, ráno už obdivovali svítání na Grossglockneru, klepali tam kosu, sjeli z něj se zavařenýma brzdama a míjeli Porsche vesničku.

 

Pokračovali jsme přes Galitzenklamm (vodopády) a Dolomity na pláž do Lignana. Naše večeře vypadaly asi takhle, (i když jsme samozřejmě pokračovali vším jedlým, na co jsme dosáhli :D):

 

Na pláži jsme se asi tisíckrát vyfotili. Všechno jsme vlastně fotili tisíckrát. 😀

 

Taky v Benátkách jsme se fotili. 🙂

 

..takže po příjezdu se jedna z fotek stala úvodní fotkou jednoho každého z nás na Facebooku. 😀 Povedené, spousta zážitků, kéž bychom mohli takhle někam vyjíždět pořád. 🙂

We wanna be free to do what we wanna do!

•September 5, 2012 • Leave a Comment

More champaigne for me, please. Ano, anatomie je z krku. Konečně. Zaslouženě. Pořád mi to moc nedochází, dnes v noci se mi zdálo, jak mě od tý zkoušky vyhodili a probouzela jsem se s nutkáním podívat se ještě na chemické dráhy mozku, aby mě neměli na čem nachytat, pak mi došlo, že už mě nachytat nemůžou. Zase na půl roku. Bezpečí. 😀

Hned v okamžiku, kdy mi došlo, že mám teď měsíc volno jsem začala domlouvat různá setkání a akce. A zároveň mi bylo nabídnuto, jestli s pár kamarády nechci tak na 4 dny jenom tak autem na roadtrip do Itálie. Že bychom si platili v podstatě jenom jídlo a benzín, ale ještě viděli moře a něco zažili před začátkem semestru. Hodně mě to láká, jenže s kurzy norštiny a tetováním se obávám, že bych to nezaplatila. Ale ještě o tom budu přemýšlet. 🙂

Tak jsem se  hned vítězně vyfotografovala. 😀

Shopaholic in his best

•August 24, 2012 • Leave a Comment

Nevydržela jsem to a vyřídila si ještě jeden přírůstek. takže 6.:

 

 

Prostě si to musím dát všechno dohromady, abych na něco nezapomněla. 😀

Když je člověk celý dny doma a musí se učit, nelze dělat nic jiného, než žrát a nakupovat po internetu.

Zuzana Kratochvílová o studiu

1. Džínová košile NEXT

2. sukně Mango

3. brož (se slevou k sukni, neber to. :D)

4. svetr F&F

5. společenská košile